Jak pečovat o hrnkové květiny ??
Květiny provázejí náš život snad od úplného začátku. Vždy hrály dvojí úlohu. KVĚTINY SE SVOU DOKONALOSTÍ JSOU ODRAZEM MATKY PŘÍRODY. Byly a jsou to příjemné společnice našich kuchařských experimentů, kdy je pro nás potěšením použít čerstvou bazalku, tymián nebo estragon, co nám vyrostl v truhlíku za oknem. ZVYK PŘECHOVÁVAT ROSTLINY POCHÁZÍ ZE SKANDINÁVIE. Bereme je jako samozřejmost a rádi udržujeme tradiční představy o tom, že se květinám daří lépe, když o ně nepečujeme. Špatná zálivka rostlin je nejčastější chybou. Ze živin v zemině je rostlina živá. Pokud má spodní část listů v barvě červené nebo fialové snaží se nachytat ultrafialové sluneční paprsky které se odrážejí od země. ZNÁTE LESK NA LISTY Směs vody a oleje, zlepší vzhled rostliny a částečně zabrání usazování prachu.
Základy péče o interiérové květiny
Význam interiérových rostlin a jejich využití
Květiny provázejí náš život snad od úplného začátku. Otcové je nosí novopečeným matkám do porodnic. Na chodbách našich nemocnic a úřadů se sem tam také nějaká ta květina s podmiskou, kterou tvoří víčko od polárkového dortu najde. Doma, ve školce i škole je potkáváme. Na školní prázdniny jim musíme občas poskytnout útočiště a tak dál a tak dál. Bereme je jako samozřejmost a rádi udržujeme tradiční představy o tom, že se květinám daří lépe, když o ně nepečujeme. Jako bychom již zapomněli že květiny se svou dokonalostí jsou obrazem matky přírody, ke které se tímto alespoň trošičku přibližujeme. Jako bychom zapomněli na estetický zážitek, který nám umožní rozkvetlé poupě čajové růže, nebo znenadání objevený květ voskovky, který se před námi schovával pod listy. Jsou lidé co ve svém bytě hromadí nezměrné množství květin. Mluví o tom že je milují, ale vyniknout jejich dokonalé kráse nemohou dát. Květiny vždy hrály dvojí úlohu. Byly a jsou to příjemné společnice našich kuchařských experimentů, kdy je pro nás potěšením použít čerstvou bazalku, tymián nebo estragon co nám vyrostl v truhlíku za oknem a za druhé nám svým tvarem, barvou nebo květem zprostředkovávají bezprostřední pocit krásy při pohledu na ně. Neměli bychom na toto zapomínat při zařizování jakýchkoliv prostor a to soukromích či veřejných. Vždyť o co lépe vypadá loby jakéhokoliv bytu s nádherným exemplářem Kentie Howey (palmy) nebo prostor restaurace vkusně zařízený a doplněný rostlinami. Oč útulněji a přátelsky se cítíme v prostoru, kde se daří i rostlinám. Ony jej na nás zcela bezděky přenesou. Prostory bez květin, nebo s umělými náhražkami květin na nás působí neosobně. Máme pocit, že ani hřejivý úsměv krásné obsluhy nevyváží ten studený pocit racionality a sterilní funkčnosti. Bezesporu vnáší květina do prostoru pocit bezpečí domova. Ale jen rostlina o kterou se dobře staráme.
Není nic horšího, než když vstoupíte do prostoru a to co vás přivítá jsou opadané Fikusy, žloutnoucí palmy a nebo od škůdců ožrané Dracény. To jakýkoliv pocit bezpečí mizí a přirozeně se dostaví nejistota, zda zde dostanu za své peníze dobré služby. Zda se o mne dobře postarají, když se neumí postarat ani o to aby sem tam zalily květiny. Pro tyto případy je lepší nemít nic než zubožené něco.
Historie pěstování hrnkových rostlin
Říká se, že trocha historie nikoho nezabije a tak si o historii pěstování interiérových rostlin něco málo povíme. Je až z podivem, že zvyk přechovávat rostliny v domovech pochází ze Skandinávie, kde odedávna přenášeli na zimu rostliny domů. Je pochopitelné, že to původně nebyli exotické rostliny, protože ty se do Evropy poprvé dostali až v době, kdy lodě začali brázdit světové oceány. V roce 1570 předvedl jeden anglický lékárník jako botanickou lahůdku Melocactus, který byl snad jedním z těch, které přivezl i Kryštof Kolumbus. V roce 1620 byla z Kapska dovezena Amaryllis belladona. V roce 1644 již rostli v Jardin du Roi u Paříže Zantedeschia authiopica – známá jako Kala. V roce 1690 byl již úspěšně pěsován ve šlechtických zahradách ananas a byly přivezeny první exempláře Coccoloba. V roce 1698 byla vypěstována v evropských sklenících Aloe arborescens. V roce 1733 rozkvetla v Evropě první tropická orchidea rodu Bletia z Baham. Po roce 1774 byly dováženy z Kapska četné pelargonie s vonnými listy. V roce 1770 nasbíral v Jižní Americe švýcarský botanik Frederik Allamand semena jakési rostliny (později po něm pojmenované Allamanda) a poslal je Carlu von Linnému. V roce 1779 přivezl námořní kapitán Cook a sir Joseph Banks z Nového Zélandu první blahočet. A v roce 1819 se do Evropy z Brazílie dostali první exempláře rodu Hippeastrum. Většina pokojových květin se k nám dostala až v průběhu 19.století, po náhodném objevu Nathaniela Warda, který sestrojil první uzavíratelnou přepravní skleněnou schránku, ve které si půda zachovává stejnou vlhkost.
Tento objev odstranil všechny dřívější problémy s transportem rostlin jako byli plísně, nedostatek světla a čerstvého vzduchu a různá havěť, která na lodích rostliny požírala. Tzv. „Wadova krabice“ je prototypem anglických pteridofytárií, zasklených skříněk na pěstování kapradin, ale i našich moderních pokojových skleníků a vitrín.
Rozdělení rostlin a jejich pojmenování
Rostliny se dělí podle rodů, druhů a kultivarů. Každá rostlina má své mezinárodně znávané botanické vědecké jméno, které se skládá ze jména rodového a za ním následujícího jména druhového. Tento název je vždy latinský. Kulturní rostliny mohou mít i další jméno tzv. kultivar, které může být i národním jazyce a píše se vždy s velkým začátečním písmenem. např. Ficus benjamina „Starlight“. Carl von Linné, který je považován za „otce botaniky“ vydal v roce 1753 knihu „Speciec Plantarum“ a tímto svím dílem vlastně uvedl do praxe toto latinské dvouslovní pojmenování, které, pokud si jej jenom trochu osvojíte, Vám prozradí mnohé o rostlině. Tak třeba Fikus benjamina „Starlight“ nám napoví, že se jedná o fíkus s drobnými lístky a anglický přívlastek „Starlight“ dává tušit, že tato forma bude panošovaná, tzn. že křížením získala žíhanou světlou barvu. Pro nás, ale bude spíše důležitější rozdělení rostlin podle jejich stanoviště případně zálivky. Podle tohoto kritéria můžeme rozdělit rostliny které jsou vhodné:
· Plné přímé světlo a Slunce
· Hodně světla, ale ne přímé Slunce
· Světlo až polostín:
Podmínky pro pěstování rostlin
Interiérové květiny můžeme dnes pěstovat v různém prostředí. Známe pěstování rostlin v klasické zemině. Už pro nás nebude ani záhadou pěstování rostlin hydroponicky. Málokdo, se ale asi zatím setkal s pěstováním iontoponickým, nebo s použitím různých náhražek místo klasického substrátu. Posledním a zatím asi pro běžnou údržbu nejlepším systémem pěstění je systém Lechuza, který byl na náš trh uveden během minulého roku. Jde o tzv. hybridní systém, kdy se pěstuje rostlina v klasické zemině, ale při pěstění se využívá dostatečných zásobníků vody, takže se využívá výhod hydroponického pěstování. Jsou čtyři základní oblasti na které si musíte dát pozor, když si kupujete a dále pěstujete interiérové rostliny.
Voda
Špatná zálivka rostlin je nejčastější chybou se kterou se můžeme setkat při pěstování. Málo nebo moc vody je vždy příčinou úhynu rostliny. Častěji než z nedostatku vody odumírají rostliny na přelití a následnou hnilobu kořenů. Většina rostlin z obchodů je dodávána v transportním substrátu kterým je nejčastěji rašelina, pořípadě směs rašeliny, zeminy a extrudovaného agroperlitu. Tento materiál velice špatně hospodaří s vodou tzn. že na povrchu květináče vypadá substrát velmi suchý, ale uvnitř je nacucaný vodou jako houba. Pokud z naší pečlivosti dále zaléváme, aby nám rostlina náhodou nepřeschla, vlastně jí tím pomalu zabíjíme. Její kořeny jsou vystaveny nepřirozené vlhkosti uhnívají a rostlina začne vykazovat stejné vnější symptomy jako rostlina nezalitá. Při zpozorování těchto povadlých lístků a dalších znaků třeba opadávání listí apod. zaléváme květinu stále dál a dál aby nám neuschla a divíme se co že se to sní děje. Tímto jí vlastně zabíjíme. Dalším problémem je kvalita vody. Voda z vodovodu je pro zálivku tou nejběžněji dostupnou ne však tou nejlepší vodou. Nejlepší pro zálivku je voda dešťová, nicméně dešťovou vodu z velkých a průmyslových měst nebo aglomerací bych nedoporučoval. Můžeme použít destilovanou vodu. Tato voda neobsahuje žádné živy a proto při jejím použití musíme dbát na dobré hnojení. Vodu z běžného vodovodního řádu bychom měli dodatečně upravit, nechat vyprchat chlór a ohřát na pokojovou teplotu. Rostliny jako například Fikus benjamína reaguje velmi citlivě na nízkou teplotu vody na zálivku. Říkáme o ní že má ráda nohy v teple. Vápenaté povlaky na květináčích, náčiních k práci a vzdušných kořenech rostlin se zbavíme jen dodatečnou úpravou vody.
Světlo
Nedostatek nebo přemíra slunečního svitu je to co vaše rostliny dovede spolehlivě zničit. Ve své domovině žijí rostliny na svých přirozených stanovištích. Některé žijí jako cizopasníci na jiných po kterých se šplhají za světlem, jiné v přítmí spodních pater pralesa zachytávají poslední sluneční paprsky jak jen to jde, některé žijí na jižních kopcích vystaveny stále silnému slunečnímu svitu. Proto že si na toto své přirozené prostředí za ty stovky miliónů let navykli, jakákoliv změna je jim nepříjemná a proto když třeba fikus liráte, který má krásné velké kožovité listy podobné trochu našemu dubu a navyklé zachytávat zbytky přímého světla které proniknou skrz jeho větší brášky, vystavíte na přímé světlo k jižnímu oknu abychom mu dopřáli, znamená to že necháme slunce aby mu listy spálilo. Naopak, když tu rostlinu, která se ráda na sluníčku vyhřívá ukryjeme do stinných koutů abychom tam měli také živou rostlinu docílíme jen ztráty krásné zelené barvy a postupného úhynu. Obecně se dá říci že čím je rostlina zelenější tím větší stín snese. Pokud má spodní část listů v barvě červené nebo fialové, je to proto, aby si nachytala ultrafialové sluneční paprsky které se odrážejí od země a vystačila tak s tím málem světla co k ní dopadne. O světelných nárocích rostliny nám mnohé prozradí právě ti co jej přijímají – listy:
Plné přímé světlo a Slunce
· Masité nebo naopak jako trny zredukované listy: Echeverie, rozchodníky, kalanchoe, kaktusy, pryšcovité rostliny, hypocyrta, tenura
· Malé často jehlicovité listy: Asparágusy, mirta, Euphorbia (Kristova koruna)
Hodně světla, ale ne přímé Slunce
· Kožovité listy: fíkovníky, ixora, kávovníky, kamélie, stefanotis, voskovka
· Bílé, šedozelené a žlutozeleně panošované listy: Břečťany, zelenec, scindapsus, tolmei, syngonium, pandán, brslen, poděnka, australská grevillea, ceropégie, šedolisté tilancie
Světlo až polostín:
· Velké většinou měkké listy: Monstera, toulitka gloxínie, filododendrony, kořenokvětka, arálka, lípěnka
· Pestré listy: Begonie, Calathea, krotony, dračinky, pepřovníky, dracény, Stromanthe, neoregélie
· Zpeřené listy: kapradiny, arálky, palmy
· Růžicovitě uspořádané měkké listy: Streptokarpusy, prvosenky, africké fialky.
Vzduch
Suchý a teplý vzduch z ústředních topení je nepřítel interiérových rostlin, protože většina jich pochází ze subtropických a tropických oblastí, kde je vzdušná vlhkost daleko větší. Pokud nebudeme dostatečně rosit ty rostliny, které to potřebují dočkáme se usychajících špiček listů a usychání spodních starších listů. Pro zlepšení vzhledu můžeme použít i tzv. „Lesk na listy“, což je směs vody a oleje, které nejenom že zlepší vzhled rostliny a částečně zabrání usazování prachu na listech, ale i zvlhčí prostředí rostliny. Lesky se dají běžně koupit v obchodech s rostlinami ve formě aerosolů nebo jako mechanické rozprašovače. Před použitím čtěte pozorně návod na použití, protože ne všechny rostliny „Lesk na listy“ snášejí.
Zemina
Zde se dělá nejméně chyb. Přesto ale je potřeba upozornit na jednu podstatnou věc. Pokud si rostliny kupujete sami v obchodech měli by jste zakoupenou rostlinu do 8 týdnů přesadit do normální zeminy. Substrát ve kterém jste si rostlinu přinesli je totiž nejspíše pouhá rašelina občas s trochu příměsí zeminy a perlitu, která se používá pouze jako transportní materiál vzhledem k její váze, ale pro dlouhodobé pěstování je nevhodná. Rostliny se od pradávna pěstovali v zemině (termín hlína používají jen keramici). Dnes každé lepší květinářství má na výběr z několika druhů zeminy určené pro různé druhy rostlin. Najdeme zde půdu pro pokojové zelené rostliny, půdu pro pokojové kvetoucí rostliny, půdu pro bonsaje atd. Tato zemina je výrobcem dopředu dle norem připravována a obsahuje i přiměřené živiny. Zemina obsahuje živiny, ze kterých je rostlina živa. Každá zemina, která je v květináči se časem vyčerpá a proto musíme rostlinu pravidelně přihnojovat. V přírodě se tak děje přirozením zetletím starších částí rostlin nebo i díky spolupráci dalších obyvatel přírody. My bychom na toto neměli zapomínat, protože pak jsou naše rostliny jen sbírkou neduživých chudáčků. Pokud rostlinu naopak přehnojíme, odumře nám tak, jako umře při přelití, nebo při překročení mezí z jiného důvodu.
zdroj: internet